VNICTP podal podněk k vydání stanoviska ČTÚ, týkající se změn v §63 ZEK. Jde o ustanovení k možnosti výpovědi ze smluvního závazku za 1/20 hodnoty závazku.
VNICTP se opíral o článek 105 ECCC.
Článek 105
Délka trvání smluv a jejich ukončování
1. Členské státy zajistí, aby podmínky a postupy ukončování smluv neodrazovaly od změny poskytovatele služeb a aby smlouvy uzavírané mezi spotřebiteli a poskytovateli veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jiných než interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech a přenosových služeb používaných pro poskytování služeb komunikace mezi stroji, nestanovily smluvní období přesahující 24 měsíců. Členské státy mohou přijmout nebo ponechat v platnosti ustanovení, která nařizují kratší maximální délku trvání smluvních závazků.
Tento odstavec se nepoužije na dobu délky trvání smluv o splátkách, kde spotřebitel ve zvláštní smlouvě souhlasil se splátkovými platbami výhradně za zavedení fyzického připojení, zejména k sítím pro připojení s velmi vysokou kapacitou. Splátkové smlouvy o zavedení fyzického připojení nezahrnují koncová zařízení, jako jsou routery a modemy, a nesmí bránit spotřebitelům ve výkonu jejich práv na základě tohoto článku.
Český telekomunikační úřad se s naším výkladem ztotožnil:
Náklady na zavedení pevné sítě právně stojí vedle ceny za poskytovanou službu elektronických komunikacích (která je předmětem smlouvy o poskytování služby elektronických komunikací) a lze tedy uzavřít samostatné ujednání o úhradě této ceny /nákladů či jejím splácení bez vazby na § 63 odst. 1 písm. p) bod 1 zákona o elektronických komunikacích (tisk 139).
Přestože tento právní fakt není v zákoně výslovně uveden, je potvrzován nejen rozhodovací praxí ČTÚ, ale v tomto ohledu lze rovněž odkázat i na rozhodovací praxi soudů, podle které dokonce není dána působnost ČTÚ o sporech vzniklých v těchto případech rozhodovat (např. Konf 3/2016, Konf 28/2016).
Konf 28/2016 cit.: Shora uvedené závěry lze použít i v nyní rozhodované věci, neboť předmětem řízení je i úhrada ceny, na níž vznikl žalobkyni podle žalobního tvrzení nárok v důsledku neuhrazené ceny za zřízení služby, u které není naplněna věcná podmínka § 129 zákona o elektronických komunikacích. Nejde tedy o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, nýbrž o běžné soukromoprávní vztahy ze smlouvy. Rozhodování v této věci zákon nesvěřuje navrhovateli, ale v uvedeném rozsahu (tj. 915 Kč) je založena obecná pravomoc příslušného soudu (§ 7 odst. 1 o. s. ř.). K obdobnému závěru dospěl zvláštní senát také v usnesení ze dne 25. 3. 2015, čj. Konf 25/2014-14.
Správně upozorňujete na čl. 105 Kodexu, který výše uvedené jednoznačně upravuje. Po transpozici Kodexu do zákona o elektronických komunikacích by tak věc měla být zcela jasně uvedena, a to již přímo v zákoně. Podepsán přeseda Rady Jaromír Novák.