ISP Studio Změna statutu mikropodniků, malých podniků a neziskových organizací.
Novela Zákona o elektronických komunikacích zavádí některá práva spotřebitele také pro mikropodniky, malé podniky a neziskové organizace. Těchto práv se mohou před uzavřením smlouvy dotčené subjekty vzdát. Jak a za jakých podmínek se dozvíte ve video rozhovoru ISP Studio.
Přepis rozhovoru:
JR: Další změnou, kterou máme v §63, je změna statutů mikropodniků, malých podniků a neziskových organizací. Oni se nám stávají od 1. 1. subjekty, které jsou spotřebiteli – to znamená, že mají spotřebitelská práva. Honzo, co je to mikropodnik, malý podnik, a z pohledu ZEK nezisková organizace jako spotřebitel? Jak s tím máme pracovat?
JZ: Začnu tím, že řeknul vlastně jakým způsobem se § 63 dívá na práva těchto tří skupin subjektů. Zákon říká, že vlastně ty informace, které má podnikatel povinnost předat v rámci plnění právních povinností spotřebitelům, tak ty by měl ve stejném rozsahu poskytovat též mikropodnikům, malým podnikům a neziskovým organizacím.
Má podnikatel povinnost předat v rámci plnění právních povinností a spotřebitelů, a tak tyto informace by měl ve stejném rozsahu poskytovat též mikropodniků malým podnikům a neziskovým organizacím. Je zde připuštěna výjimka, a to že vlastně tyhle skupiny oprávněných subjektů se mohou tohoto svého práva vzdát. Co se týče samotných definic, tak neziskovou organizaci definuje samotný ZEK. Takže v definicích uvedených tuším v § 2 je uvedeno, co se myslí neziskovou organizaci. Takže je to nějaká organizace založená za účelem naplňování veřejných potřeb a má nepodnikatelský charakter. Co se týče mikropodniků a malých podniků, ty jsou zase definovány nějakým výkladovým stanoviskem Evropské komise.
JR: To je vysoko..- 2 miliony Euro obratu nebo 5 milionů Euro obratu, a jsou tam nastaveny počty zaměstnanců – u mikropodniků je to do deseti zaměstnanců, u malých podniku je to do 50 zaměstnanců. Když se na to podíváme kolem a kolem tak jsou to i poměrně velká s.r.o.-čka do 50 zaměstnanců, která potom mají některá spotřebitelská práva.
Je tady jisté doporučení – pokud zřizujeme takovým společnostem službu, která má velkou nákladovou kapitálovou investici na začátku, přivádíme jim tam, rozkládáme jim do ceny služby třeba investice na zřízení vysokokapacitního internetu nebo vysokorychlostního internetu, který nám ale také ošetřuje čl. 105, ale lze jej smluvně vyjmout z té samotné služby… ale máme-li takové smlouvy, které počítají, že se investice rozkládají do ceny služby, musíme tedy vyloučit tyto podniky po dohodě s nimi z těch spotřebitelských práv. Takovou možnost dohody nám zákon dává. To je pro futuro, to jsou všechny podniky od 1. 1. 2022, které uzavírají smlouvu o připojení k sítím elektronických komunikací. Ale co u smluv, které trvají, které probíhají? Staly se z podniků, které mají ty náležitosti, a z neziskových organizací spotřebitelé od 1. 1. 2022?
JZ: Můj názor je ten, že se nestávají spotřebiteli. Ono vlastně i samotné to podřazení malých podniků, mikropodniků a neziskových organizací – nebo přiznání určitých práv – z nich nedělá spotřebitele v plném rozsahu. Zákon říká, která konkrétní práva náleží též mikropodnikům, malým podnikům a neziskovým organizacím, a nejsou to všechna práva, která zákon přiznává spotřebitelům.
V prvé řadě – když se bavíme o plnění informačních povinnosti – tak je to právě plnění té informační povinnosti vůči těmto skupinám subjektů. Ale neznamená to, že ty informace, které jim sdělím o jejich právech nebo o obsahu jejich smluv, musí být totožné jako se spotřebitelem – to zákon neříká. Zákon říká: musím plnit informační povinnost ve stejném rozsahu, v jakém ji plním vůči spotřebiteli. Ve stejném rozsahu ji musím plnit i vůči malému podniku, mikropodniku i neziskové organizaci. To je tedy první skupina práv, která náleží těmto třem skupínám.
Dále zákon nějakým způsobem sjednocuje pravidla pro ukončování závazků ze smluv na úroveň spotřebitele – opět tady pro tyto tři skupiny oprávněných subjektů. Ale jinak v podstatě když si vezmu třeba jednu skupinu informací, které je potřeba sdělit v rámci plnění těch informačních povinností, což jsou třeba práva plynoucí z toho Občanského zákoníku, tak ta práva prostě plynou pouze vůči spotřebitelům. Já například předám mikropodniku formulář shrnutí smlouvy, a tam mu sdělím ty povinné informace, ale nedělám z něj spotřebitele třeba z pohledu občanského práva. Takhle to určitě není – nemůžu dávat rovnítko mezi spotřebitelem a neziskovou organizací, malým podnikem, mikropodnikem z pohledu ZEK.
JR: Podnikatele zajímá informační povinnost u smluv, zajímá je také, jaká mají práva při ukončování služby – tady je jasné to právo službu vypovědět se všemi těmi náležitostmi, které znamenají doplacení pouze jedné dvacetiny závazku, to je důležité. Také je důležité říci, že spotřebitelem se podnik stává, pokud ty služby využívá pro vlastní potřebu, a nikoliv pokud je prodává dál. Protože jsou i malí operátoři nebo obchodníci s konektivitou, kteří nakoupí službu, ale mají malý obrat, mají dva zaměstnance, z pohledu zákona by se mohli jevit jako spotřebitelé, ale protože to používají k nákupu a prodeji, jsou potom spotřebitelé, nebo ne? My se domníváme, že spotřebitelé nejsou.
JZ: Ne, také se domnívám, že ne. Důležité je ještě říci to, že aby mohly tyhle tyhle subjekty využívat ty výhody, nebo čerpat práva, která jim ZEK přiznává, tak by se v prvé řadě měly k tomu svému statusu přihlásit. Zákon vždycky v těch ustanoveních říká, že by ten mikropodnik, malý podnik nebo nezisková organizace měla učinit prohlášení o tom, že spadá do té příslušné kategorie. Takže v prvé řadě se k tomu musí ten oprávněný subjekt přihlásit, a následně je možné s ním sjednat ty odchylky.
Takže určitě je možné vlastně to, aby podnikatel si s tím svým konkrétním zákazníkem, který spadá do té určité kategorie, dohodnul nějaké odchylné ujednání.
JR: Jak to myslíš – přihlásit? On musí přijít a říci: já jsem mikropodnik, malý podnik, a proto chci práva spotřebitele? To přece musím v té smlouvě už předpokládat. Nebo ne, mýlím se? Jak to mají podnikatelé dekódovat?
JZ: Zákon říká, že o tom ten příslušný uživatel v kategorii malý podnik, mikropodnik, neziskovka učinit prohlášení. Ten operátor to netuší, nevidí dovnitř toho konkrétního s.r.o-čka, přijde s.r.o.--čko, řekne: chci nějaké služby, a ten podnikatel netuší, jaký má obrat, kolik má zaměstnanců, takže pokud by chtěl čerpat nějaké výhody, které mu plynou ze zákona, tak se opravdu musí přihlásit, musí učinit prohlášení o tom, že spadá do té konkrétní kategorie.
JR: Souhlasíte, pane radní?
ME: Ano. Tak principiálně souhlasím s tím, že není rovnítko mezi spotřebitelem, mikropodnikem a malým podnikem. Že prostě jen ten zákon přiznává těmto kategoriím podnikatelů nějaká práva, analogická jako mají spotřebitelé v nějakém rozsahu. To je první věc. Asi bych souhlasil i s tím, co tady padlo – v podstatě přihlásit se k tomu postavení, aktivně projevit ten zájem čerpat ta zvýšená práva z toho zákona po té novele tak, jako mi je předkládá ten zákon, někde na roveň práv, která mají spotřebitelé. Takže určitě za mě ano, přihlásit se pro ně.